5/25/2011

povalovat se ve tvém stínu

na naše soužití padají šedá oblaka prachu a špíny; je to má přirozenost, jež mě předurčuje k temným nocím tmavomodrých mračen, vydýchanému vzduchu zatuchlé místnosti plné kouře.
měla bych si položit otázku, zda-li mne něco takového přeci jen netěší. není to obraz hořce kýčovitého vyjádření moderního ušmudlaného člověka, který hledá význam v bezobsažných formulacích? kýč vychutnávající si lidskou samotu postmoderní doby, která hledá náhradu vyšší autority ve svobodě, neomezenosti a podstatě bytí. je to marné.
pátrám po pravidlech, pátrám po jejich existenci.