Teče mi po těle voda, voda slaná, sladká, špinavá. Stojím na jediném místě, ze kterého pozoruji Tebe, ze kterého mluvím s Tebou, ze kterého umírám pro Tebe. Dívám se na strop a pozoruji hvězdy, perly, které jsou nahoře i dole, padají na mě, mým tělem stékají na podlahu, naplňují místnost po okraj. Topím se ve vodě, vodě hořkosladké, špinavé, studené. Myslím na Tebe, nevidím, neslyším. Cítím Tebe. Voda. Voda slaná, hořká, sladká, studená, mrazící, tuhnoucí. Jsem kostka ledu. Nevidím, neslyším, necítím. Myslím, přemýšlím, usínám a spím.
Jednou přijde den, kdy slunce roztaví mé vězení a já se budu moci podívat na strop, ze kterého uvidím hvězdy, perly, které jsou nahoře i dole...
Trvá, trvám. Hýbu se a probouzím, kopu a křičím, jsem naplněná místnost vodou, která ze mě prýští.
