meziprostor

houpu se v síti, celý den na ní jsem. všichni jsme na síti; o něco si bojujem. takhle hned, jako když dveře se zavřou a lampa zhasne, takhle nejspíš vypadá ta velká vteřina. po rozpálený ploše sklouzává velká má představa, její charakter scvrkává se, mění a převrací v mých dlaních. říkám si, která z nich je ta správná, jaká je její povaha. a vím, že už nikdy se to nedovím; ta velká vteřina nastala.

rekapitulace života a rekapitulace myšlení, hranice mezi tím co je / není.

a stále jsi tady ty, bárka mých běsnění. kam vyrážíš na cesty a jestli mě vezmeš s sebou, nejkrásnější opojení nevinností a touhou.