číselné řady bez konce

všechna slova zdají se být znehodnocena, jejich význam vyprázdněn jako když se do prázdné schránky napustí gumová bezbarvá hmota, snad ze strachu z prázdnoty či z lítosti z té prázdnoty. dorozumívání se smaže a nahradí jej jen krajina lidských myšlenek, ve které se vede tvrdý boj s poklidným spánkem současně. a tak se dostávám od sounáležitosti k trvalé hodnotě, jež je zanedbávána, zatracována a svoji přítomnost jakožto jedinou a neměnnou nepřestává zdůrazňovat. z mé mysli pak vycházejí malé obláčky dávno zapomenutých představ, tančí kolem mě a svým konejšivým hláskem nepřestávají mě mást. jakoukoli snahou, jakoukoli sílou vynaloženou k jejich zahnání nelze je přemoci, a tak nezbývá nic jiného než přijmout krajinu oněch představ a snů, ponořit se do pátrání po jejich příčinách a nebloudit ve hmotném světě se ztraceným obzorem vlastních myšlenek.